Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 

dq.png

 

 

dq1.png

 

dq2.png

 

 

 

2391a.jpg

 

 

 

elcasc.png

 

převzali jsme zprávu z fb Louskáček na ledě :

 

louskaceknalede.png

 

bhf1.jpg

 

19.listopadu v Divadle na Vinohradech Michal naposledy zatančil se souborem Ballet Hommes Fatals ...

 

2284aples.jpg

 

27.října 2017  - stá repríza Plesu upírů !!!  

 

lousk..png

 

 

 

186221a.jpg

 

Ples upírů - 27.5. - Michal a Michaela

 

 

17796690_641958162682199_8457758873180763581_n.jpg

 

 

 

bez-nazvu.png

 

převzato z fb Ples upírů - 11.3.2017

 

aktu.jpg

 

6.ledna 2017 na Nové scéně v 17 a ve 20 hodin

 

 

pf2017.jpg

 

 

 

cr16.png

Costa Rica - San José, prosinec 2016

 

 

tabulka.png

 

14316942_10153799672420868_2022514902538434145_n.jpg

 

 

 

Z Aktualit ND

bez-nazvu.png

 

 

gala.png

 

 

 

V sobotu 30.dubna jsme se na čas rozloučili se Solorem,Nikií a Gamzatti na jevišti Státní opery...nádherné představení bylo posledním uvedením La Bayadere před rekonstrukcí divadla.

 

18601860.jpg

 

 

bez-nazvu.png  reflex.cz

 

103a.jpg

 

Krátký šot z vystoupení Sóla pro tři v Opera de Massy můžete zhlédnout v archivu ČT Art - Události v kultuře z 9.4., nebo u nás v rubrice Video

 

art.png

 

z facebooku baletu ND

bez-nazvu.png

 

 

Z FB ND moravskoslezského v Ostravě alespoň jeden divácký ohlas k nedělnímu představení Labutího jezera s Michalem

 

michal.png

použitá fotografie z FB ND moravskoslezského

 

11885183_875109832543558_1159421368683875082_n.jpg

 


Prázdniny 2015 - Seefestspiele Mörbisch

venedig732.jpg

seefestspiele-morbisch----leto-2015----06a.jpg
 



p1180769.jpg

 

DANCE GALA - Státní opera 21.6.2015

 

Obrázek z autogramiády, která se konala v rámci Dne dětí na Nové scéně v neděli 31.5.2015

 

16-nova-cena.jpg



Upozorňujeme na facebook Baletní Akademie Adély Pollertové - zde můžete vidět velmi krásné fotografie z 19.května, kdy mladé adeptky baletu zatančily v Lobkowiczkém paláci při mimořádné příležitosti - návštěvě britské královské rodiny v Praze. Půvabné malé tanečnice doplnili Michal Štípa a Nikola Márová.

                                                              akademie.jpg

 

14.dubna 2015

Protože všichni určitě nemáte možnost nahlédnout do Informačního zpravodaje ND, dovolila jsem si z jeho dubnového vydání použít pro naše stránky krátký rozhovor
s Michalem. V něm hovoří nejen o roli v Sólu, ale především velmi krásně o lásce... čtěte tedy...


slanek123.png

 

Dopis Michala Štípy


     "Umění s sebou odedávna nese potřebu hodnocení, posuzování nebo zkrátka nějaké reakce, už proto, že umělci jej zpravidla, byť existují výjimky, vytvářejí pro publikum. S časem jim však k pocitu úspěchu přestal stačit pouhý nadšený potlesk, ovace vestoje a pochvalné poplácání po zádech ze strany rodiny a přátel; k plné satisfakci z dobře odvedené práce navíc potřebovali názor někoho váženého a znalého věci. A tak se jednoho dne zrodila kritika…Anebo možná ne.  Možná se kritikové nezváni a nečekáni do našich životů vplížili jen tak sami. Protože neměli nic lepšího na práci. Tak či tak (a věřte, že nemám v úmyslu publikovat zde odbornou rešerši na téma dějin kritiky) je z ní dnes vysoce etablovaná, úctyhodná instituce, která vládne schopností ovlivňovat názory lidí, což už se nedá jen tak lehce přehlédnout. Proto všichni ti, kteří hrají, tančí, píší nebo malují, po uvedení svého díla netrpělivě čekají, až se po odezvě davu dočkají názoru „někoho povolaného“.  Otázkou ale zůstává, kdo je vlastně povolaný? V naší zemi se mne totiž čím dál více zmocňuje obava, že „povolaný“ je vlastně kdokoliv, kdo se sám povolá.

     Jak tedy v dnešní době vznikne takový kritik? Vezměme si například pana Pavla Juráše: jeho nezměrnou, až takřka dech beroucí píli můžeme pozorovat v podobě detailních rozborů úplně každého baletního počinu od Aše až po Košice v Baletním panoráma publikovaném na stránkách operaplus.cz  nyní už snad s pravidelné frekvencí. Po přečtení všech 22 příspěvků, které od 14. 1. 2013 do 10. 6. 2013 stačil v rámci tohoto portálu zveřejnit, člověku nezbývá než žasnout nad tak urputnou snahou dát lidem proniknout do hlubin své umělecky založené duše. A tady, zdá se, padla kosa na kámen, protože právě tyto nezměrné hlubiny touží Juráš vždy odkrýt do posledního detailu, a tak mnohdy vidíme, slyšíme a čteme víc, než by bylo zdrávo. Za všechny jeho pokusy vyškrábat se na umělecký Olymp připomeňme snahu stát se fotografem baletního souboru Národního divadla v Brně, kdy spolu s balerínou v rámci zachycení kýženého detailu zvěčnil vypínač i ústřední topení. V dnes již „legendární“ inscenaci Oldřicha a Boženy v Mahenově divadle, kde se ujal režie, ve snaze posílit obrozeneckého ducha doby na scénu spolu s arzenálem komparzistů, za který by se nemusela stydět ani hollywoodská produkce, pro změnu nasadil živého sokola a psa. Bohužel obecenstvo ani odborná kritika tento vzácný smysl pro detail patřičně neocenili. A tak Pavol Juráš hledal dál. Na konci tunelu zazářilo světlo v podobě možnosti vést monolog bez odezvy, protože nikdo přece nemá čas psát kritiku na kritiku, a tudíž může psát a publikovat a psát a publikovat s báječným pocitem, jak se v tom všem skvěle vyzná.  A že se v tom pan Juráš vyzná! Zaníceně popisuje každý sebemenší pohyb na jevišti, ohání se odbornou terminologií, okem znalce briskně opraví každou nedotaženou pózu, nedokonalou linku či neprocítěný pohled. Zhodnotí naprosto vše od paruky až po malíček.  Ani tanečník by to takto nedokázal. Člověk mu tedy rozhodně nemůže upřít notnou dávku odvahy, už proto, že k takovému hodnocení nemá žádné formální vzdělání a na jevišti jako tanečník sám nikdy nestál.  Přesto se se samozřejmostí pasoval do role odborníka, a tady nezbývá než se tázat, zdali mu v rámci vší té kritiky nechybí trocha sebekritiky a pokory.

        Jelikož jsem sám již více než deset let předmětem kritiky, dovolil bych si na závěr udělit panu Jurášovi pár rad, zejména proto, aby se mu na jeho novém poli působnosti dlouho a dobře dařilo. Zaprvé: kritika má mít alespoň snahu být objektivní, proto by se měl vyvarovat kladného hodnocení výhradně těch umělců, ke kterým chová osobní sympatie (a když už, tak ne tak okatě). Zadruhé: kritika slouží k informování veřejnosti o tom, jakých kvalit dosáhlo určité umělecké dílo či výkon, vybočování z daného předmětu recenze je tudíž matoucí, neohrabané a zbytečné, zejména pokud se jedná o publikování osobních, zcela irelevantních názorů na to, co kdy ten či onen umělec řekl (od toho tu mámeFacebook), a v neposlední řadě: méně je opravdu někdy více, v České republice není zas až tak mnoho prostoru, kde by lidé mohli psát o umění, proto by možná nebylo od věci dát i jiným možnost dýchat a zřídit si pro své litanie jinou platformu (existují blogy).
 

S přáním mnoha profesních úspěchů.
 

Michal Štípa
 

První sólista Baletu Národního divadla v Praze"
 

 

 

Náhledy fotografií ze složky La Bayadere - 15.10.2015


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář