Jdi na obsah Jdi na menu
 


trio.png

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

poslední Sólo sezóny

Bartolomea, 04. 02. 2010 23:045. 2. 2010 0:22

Moji milí!
Nevím, zda dnes někdo něco napíše, protože dnešní Sólo bylo poslední v sezóně a šlo na kůži.
Děkuji Národnímu divadlu a Petru Zuzkovi.
Děkuji souboru baletu Národního divadla.
Nejlepší na konec - děkuji Michalu Štípovi.
Když jsem z první řady viděla tu obrovskou vydanou energii,napadla mě myšlenka.
Což poslat členy našeho parlamentu aspoň 11x na Sólo pro tři?
Bylo mi namítnuto něco o perlách a ......., ale proč se zříkat naděje?
Já jsem dnes viděla Sólo podvanácté.
Děkuji!
B:)

Bez dechu...

Janka4. 2. 2010 23:31

Světla zhasínají..vkrádám se na volná místa uprostřed šesté řady. Je mi fuk, co si myslí lidi kolem. Chci to vidět tak nejlíp, jak to jen bude možné. Prášky zabraly, teplota uchází a celodenní kurýrování snad zajistí, abych se nedusila kašlem.
Zbytečné myšlenky. Opona jde nahoru a do pěti minut je fuk, jestli mám nebo nemám plíce, protože stejně nedýchám. A taková je celá první polovina. Moje svaly, celé moje tělo je mimo kontrolu, škube sebou, trhá, prožívá Michala i hudbu..prožívá to s ním, a já to nemůžu zastavit ani ovládnout. Jsou okamžiky, kdy se mi chce křičet. Uvnitř mé hrudi splašeně bije srdce, něco mě tam svírá, tak strašně silně. Emoce, které nejsou mé, ale stejně je prožívám. Přichází ke mě z jeviště,s každým pohybem, tónem. Jestli jsem neměla horečku, když jsem přišla,tak ji mám teď:)

Nemá smysl psát, jak dokonalý všichni jsou. Technika? Pche...tohle je víc..mnohem víc...oni tančí a žijou a bije jim srdce a do stejného rytmu berou zběsile za ruku diváka a bez milosti ho táhnou sebou.

Přestávka. Jdu k Ivance. Když vidím její zasněný, nepřítomný výraz, vím, že nemá moc smysl se jí na cokoli ptát. Ona byla ještě blíž. Vlastně nejblíž. Protože blíž už to v roli diváka snad ani nejde. Asi ji svým způsobem závidím a taky moc a moc přeju...za to všechno, co dává, stonásobně:)Jako sestra Bartolomea. Vidím, jak jim oboum září oči. Tak i malé Terezce, Kamushce, Janě B. Jsme všechny ve snu...

Který pokračuje. Suverénně zabírám místo po tanečnících. První řada uprostřed. Muhahaha...vím, že to bude...mocné...je...i ve chvíli, kdy se na nás řídí divadlně opilí tanečníci. Ano, na pár vteřin jsem skutečně měla pocit, že na mě Michal spadne. Nespadl. Místo toho mě divadelně pozvracel:))Inu lepší než propiskou do oka:)))Napětí mizí a já už jen plynu. Ta hudba mě zajala a nechce pustit. Nemůžu spustit oči z toho pána v bílé košili, co právě tančí. Jméno? Už nevím...nic nevím...je jen ten tanec, hudba a on...všechno ostatní se propadá. Ostatní tanečníci to nemění, jen prohlubují a stávají se součástí té intenzivní podívané.
A pak najednou konec. Konec. Je náhlý..uteklo to tak rychle..až moc rychle..tleskám, volám bravo...ale jako bych se pozorovala odkudsi uvnitř...vrací se melodie a okamžiky...budou doznívat dlouho, dlouho po dnešním večeru...znala jsem to..věděla jsem, na co jdu..a stejně jsem na tom byla znovu poprvé..
Je to krásné, je to dechberoucí, intenzivní, lidské, srdeční..a bude to se mnou ještě dlouho.
Já děkuji. Velmi a hluboce. Je komu. :))
DĚKUJI:)))

Solo

Jana F.4. 2. 2010 1:16

Boziiiiiii!!!!!slova zbytecna, to se fakt povedlo a lepsi, nez minuly rok. A Bartolomeo Vy jste sladka fakt:) Ja Vas tam hypnotizovala na zacatku, tak ze aspon potom, ze jsme se "uvidely":))))me trochu uz boli za krkem:))))))

Ano

Bartolomea3. 2. 2010 22:46

Nádherný pane Michale Štípo!:)
Nemám slov.
Zase mi bušilo srdce a když jsem šla z představení zpívala jsem si melodii poslední písně..kdo řekl, že země umřela?..
Nevím, jak je to možné, ale úplně se ve mě rozproudil život, tak bohaté je Sólo.
Ve Vás, milý Michale, Sólo zraje jako vzácné víno.
Kulturou pohybu a bohatstvím výrazu čníte vysoko, vysoko nad pomyšlení.
Dávám za pravdu Lucii-pianist, že aplaus byl mohutný a obecenstvo se v průběhu představení rozehřívalo a reagovalo stále častěji.
Milá Lucie, když mi dnes na první galerii srdce téměř vyskočilo z hrudi, nevím, nevím, co se bude dít zítra.:)

...NÁDHERA...

Lucia-pianist3. 2. 2010 22:25

Co říci k dnešnímu představení v hlavní roli s Michalem v této chvíli? Přesto, že jedním slovem se to vyjádřit nedá, nyní se zmůžu jen na DECHBEROUCÍ, PŘEKRÁSNÉ...Už jsem zažila spoustu představení, ale aplaus jako dnes ještě nikdy! Gratulace Michale!!!Můžete spát na vavřínech a to zcela zaslouženě!
PS: Sestro Bartolomeo, nedovedete si představit jak Vám závidím, že můžete jít i zítra :-(!

Janka

Ivana3. 2. 2010 14:04

Janko, nápad poslat Michala Štípu na Michala Štípu je vtipný!!:))))

I andělé mají právo na slzy

Janka3. 2. 2010 13:47

Krásné odpoledne:)
Slunce se odráží od diamantového sněhu, začíná se oteplovat k nule a venku je blankytně modrá obloha:) Někdy stačí ke štěstí málo...někdy hodně:)

Milý Michale:)
Kdybys nebyl Michal Štípa, řeknu ti, ať si zajdeš do divadla na Michala Štípu, že ti to zaručeně zvedne náladu až do nebe:) Bohužel nevím, jak poslat Michala štípu na Michala ŠTÍPU a tak nějak musím doufat, že bu´d se najde jiný zachránce nálady a vnitřního energetického motoru, nebo spánek pomohl a dneska je ti o jedno vypité lambrusco lépe:)
Kéž bychom ti všichni, co zde píšeme, mohli najednou vrátit vše, co nám dáváš a ani o tom nevíš(bych se klidně vsadila, že bys pak nejmíň týden nemohl ani spát vší tou energií).
Ale zase na druhou stranu..kdyby člověk neznal únavu, smutek, splín a vyčerpání, nemohl se by se radovat ze dne, kdy se vše obrátí k lepšímu. Jen je těžké to depkové období překonat...a často chybí někdo, kdo řekne..to bude dobrý, hlavu vzhůru, vybreč se a zítra bude líp...

Lidé, kteří hodně dávájí, vždycky jednou za čas zjistí, jak málo se jim občas vrací. Jak únavné je někdy být...silný, odolný, úsměvavý, chápající, milý, zvládájící vše za každé situace:)

Život není o rozdílení cen, neplatí, že kdo stejně dává, stejně dostane...ne v té fyzické rovině. Můžeme mít všechno a nic. Málo i hodně. Nestačí chtít. Musíme se k tomu rozhodnout. Je to nejtěžší a nejlehčí zároveň.

Hlavní je, aby fungoval Život. Aby fungovala Láska a Štěstí. Všechno ostatní ať táhne.

Nemám nejmenší tušení, jaké to je být Michalem Štípou. Netuším, jaké to je žít jeho život. Věřím, že i andělé jako on občas sedí v temném koutě pokoje se slzami v očích a smutným srdcem. Ale vím, co to dělá se mnou, když ho vidím tančit nebo s ním mluvím. Vím, jak se uvnitř mě rozhostí světlo, srdce se rozbuší čirým nefalšovaným štěstím jen z prostého faktu že tam jsem a můžu být součástí toho nádherného kouzla a okamžiku. Že sdílím tu posvátnost tance a života v něm.
A proto tě prosím:) Když už na tebe padne okamžik, kdy ti život přijde šedivější než obvykle...prostě jen buď...za všemi těmi emocemi tam uvnitř tebe je skutečné Já, skutečný Michal, který prostě jen je..necítí smutek, necítí únavu...existuje sám v sobě, existuje ve svém životě a nikdo a nic to nemůže nabourat nebo tomu ublížit..nedosáhne na to..protože život je nedoktnutelný, posvátný a krásný.
Jednou mi můj indický guru řekl:
Tanči, otevři své srdce a všechno k tobě přijde!
Myslím, že to nebylo určeno jen pro mě:))
Drž se:)A užij si to:)

M.Š.:-)

Jana B.3. 2. 2010 13:40

Milý Michale,
také já se připojuji k ostatním v povzbuzení. Na každého někdy dolehne splín a záleží na mnoha okolnostech, jak se s ním dokážeme vypořádat. Nechť jsme my-fanoušci- jedním z důvodů, proč jít dál...Rozdáváte tolik radosti, že si to ani neumíte představit:-)))My za vámi jedeme až z Ostravy, vlakem, v tomto mrazivém počasí, abychom se pokochali vaším baletním uměním a navždy si uchovali v mysli pocit něčeho krásného a povznášejícího.

Přeji vám, ať opět naleznete radost a ať se vám dnes a zítra ( už zítra!!! :-)))kásně tančí - budeme tam s vámi...

Děkujeme !!!

!!!!MS!!!!

Jana F.3. 2. 2010 11:38

Mily Michale, drzte se. Presne jak rikala Bartolomea, tak muzete mit vsechno, na co si jenom vzpomenete, staci chtit a nezabyvat se negativnimi myslenkami a spis se radovat z toho, co mate. Z lidi kolem sebe, kteri Vas obdivuji a maji radi, z Vaseho uspechu a talentu, z toho, ze treba dneska nam i sviti slunicko...tech veci je milion a urcite za chvili prebiji tu kratkodobou depku :) uvidite. Uz se moc tesime na Solo. Preji hezky den!

vychutnat si Michala Štípu :)

Bartolomea3. 2. 2010 7:32

Dobré ráno, milý Michale.:)
Dnes od rána se za Vás intenzívně modlím.:) Vlastně každý den, ale dnes ještě více:))
Přesně jak napsala Madlenka, tak věřím v štědrou Boží přízeň pro Vás i pro celý baletní soubor.
Ať Vás a všechny naplní dobrá duševní pohoda a máte radost z tance i z naší přízně.
Poslouchám už dlouhý čas písně ze Sóla pro tři každé ráno.
Možná se nade mnou někdo pousměje, ale tleskala bych nejraději po každé odtančené písni.
Kdo vidí Sólo poprvé potřebuje čas, než se vžije.
Já si Vás, Michale, půjdu dnes vychutnat pojedenácté a zítra zase.:)
B:)

všechno a ještě víc...

Madlen3. 2. 2010 6:45

Myslím, že je to tak, že když prosíme o všechno, takk stejně dostaneme ještě víc... Z denní modlitby církve: "Všemohoucí Bože, náš nebeský Otče, ty ve své štědrosti dáváš prosícím více,než si zasluhují a žádají, smiluj se nad námi, zbav nás všeho, co nás tíží a daruj nám i to, oč se ani neodvažujeme prosit..." Takže, pane Štípo, žádný strach a hodně síly!M.

Hodně štěstí!

Lucia-pianist3. 2. 2010 0:33

Milý Michale!
Každé umělecké duši se občas může stát, že jí dojde její tvůrčí síla, je to u všech umělců zcela přirozené, avšak poté vždy dojde k nabrání sil nových o to větších. Přesto si myslím, že pro nás(vaše fanoušky) tyto pocity nejsou rozpoznatelné. Pro nás budou Vaše výkony vždy tolik inspirující a naplňující i když se necítíte nejlépe.
Přeji hodně štěstí L.

hlavu vzhůru

Ivana2. 2. 2010 23:55

Michale, hlavu vzhůru!:)

Hodně sil do nadcházejících dvou večerů, ať Vám vše vyjde podle Vašich představ (protože nám to přijde dokonalé vždycky) a Vaše oblíbené představení si náležitě užijete!
Nashle ve čtvrtek!:)

P.S. Lambrusco schvaluju :))

všechno dobré pro Michala Štípu:)

Bartolomea2. 2. 2010 23:01

Milý Michale!
Právě mě napadlo, že vlastně můžeme a můžete chtít všechno.:)
Pokud se obracíme na Boha s prosbou - chci všechno, co je pro mě dobré - pak jistě všechno dostaneme.:)

když je ruka Páně otevřená

Bartolomea2. 2. 2010 22:52

Milý Michale,
máte pravdu, nemůžeme mít všechno.Je to moudré smýšlení.
Dává srdci pokoj.
Bůh Vás velmi obdaroval, krásnou duší, krásným tělem, darem tance.
Bůh Vás miluje.
Když je ruka Páne otevřená, proč říkat:"NE"
To nebudeme dělat.:)
Přeji Vám, Michale, vydatný spánek a těším se zítra i ve čtvrtek.
B:)

:(((

m.s.2. 2. 2010 22:40

myslim ze barci ne aspon ne v tomhle zivote :(
jak uz jsem psal nemuzeme mit vsechno

:((((((

m.s.2. 2. 2010 22:22

dobry vecer ,moc vam dekuji za vsechny prispevky:) jsem rad, ze na me tak myslite a take dekuji moc za vase darky a kvetiny co dostavam udelaji vzdy moc velkou radost .
dnes mam nejakou smutnou:(posledni dobou je toho nejak moc nebo uz asi nezvladam vse jako driv ....
dnes po zkousce jsem prisel domu dal si vanu k tomu lambrusco k tomu si poustim koncert celin dion ....tak to na me nejak padlo....koukam ze uz jsem skoro vypil flasku :)
to je vtipne ted mi zrovna napsala barca :))
barci diky moc ze se za me tak modlite a myslite na me
kdyby to na svete bylo vsechno jednodusi:(
clovek nemuze mit vsechno
a kdyz ma tak jen chvili a pak stejne prijde nejake to vykoupeni.......
ch jo:(
no nic uz dost povidani
zitra a pozitri se na vas budu moc tesit
peknej vecer
vas michal

povzbuzení

Bartolomea2. 2. 2010 14:01

Milý Michale!:)
Právě byla zaznamenána 10 000. návštěva na stránkách Vašeho fanklubu.
Ať Vás to povzbudí v bezprostřední, vyčerpávající přípravě na Sólo pro tři.
Těším se.
B:)

Sylphida 31.1.

Ivana1. 2. 2010 20:02

Sylphida byla skvělá!
Líbila se mi víc než minule. Nevím, zda to bylo místem ve 2. řadě, odkud je James vzdálen cca 5m :))), ale bylo to super! Konec mě tentokrát dohnal skoro k slzám, možná to bylo právě tou blízkostí tanečníků, kteří jsou zároveň skvělými herci. Takhle zblízka vynikly jemné nuance jejich mimiky - tentokrát jsem si třeba všimla více než kdy jindy pestrosti Michalovy výrazové škály - ještě nikdy jsem ho třeba neviděla "napučeného" - když ho Sylphida škádlí... To bylo kouzelné...
Nesmím zapomenout zmínit, že se mi taky moc líbila Ivanna Illyenko jako snová jemná pohádková Sylphida. Krása!
A ještě mě také uchvátily sbory - á la tradiční skotské tance - myslím, že je to ke konci I. jednání. Ale ty mě svou živostí a sehraností uchvátily už minule. Zajímalo by mě, jak se právě tato sborová část Michalovi tančí...
Také jsem si uvědomila, že ty "pohádky" vlastně odrážejí skutečný život - chlapovi nestačí, co má doma - hodnou obětavou holku, ale pořád myslí na jinou, která se mu zdá zajímavější, protože ji vnímá jako nedosažitelnou...Ach jo...:)))

Napoli mě tentokrát celkem oslovilo, až mě to i překvapilo. Protože minule jsem z toho měla pocity poněkud smíšené... Jen škoda, že mládenec v modrých kalhotech nebyl Michal, ale to už bychom asi chtěli moc a hlavně takto je zážitek z první části večera ještě silnější...
No ale stejně mi nejde do hlavy, proč se zrovna tyto dvě choreografie uvádějí spolu...



No, Janko, nechci teda nic říkat, ale když už jsi to nakousla, tak mi to přece jen nedá...:) Já jsem někde slyšela, že Skotové pod kiltem nemají nic. Teda, nevím, co je na tom pravdy. Tak to jen pro upřesnění.

Jo a Japonečka je Aya Watanabe.:)

Večer zasněných tváří II...

Janka1. 2. 2010 1:12

Pravda, příběh je trochu temnějšího ražení... Ale až na konci..do té doby je to sluníčkové a veselé a hravé...ale dovedlo mě k to několika úvahám..to sakra pohádkovým hrdinům nikdy jako dětem nevyprávěl pohádky? No ne, vážně...koupili byste si šátek od čarodějnice, která vám vyvěštila nedobrou budoucnost a ještě vás proklela? Na začátku ji James intuitivně správně odhadne a chce ji vyhnat...a pak najednou jeho vnitřní hlas fatálně zaspí a hle...mrtvá víla, mrtvý James a čarodějnice může jít bouchnout šampus. Ale umřel tak krásně...ach...pukání srdce může být tak neuvěřitelně dojemné a srdceryvné(pro něj doslova) a intenzivní...ještě že to šlo tak rychle ráz na ráz, jinak by to pro diváka bylo intenzivně slzopudné.
Jednou jsem někde četla, že krásným mužům sluší utrpení. Je to trochu kruté, ale po dnešku musím souhlasit:) Jen toho musí být tak akorát a ani o slzu víc...a kdyby to pak třeba i končilo dobře...taky by nebylo marné:)

Nejen Ivanka mě strašila Napoli, ale mile mě překvapilo, jak zábavné, veselé, barevné a rozesmáté to pro mě bylo. A pořád si trvám na tom, že Karel Audy přes veškeré výhrady je sympaťák a tanec mu jde od srdce:) A konečně jsem viděla i Terezku:)))(Posílám pozdrav:))

Ale aby si přeci jen trochu rejpla. V Sylfidě mě trochu zarazily některé sboristky víly, které právě v kontrastu s intenzivnějšími kolegyněmi tak trochu zapomínaly na výraz. Když se jedna víla nádherně usmívá a druhé se ani netváří a jen cvičí, je to strašlivý rozdíl.

Máte naprostou pravdu, sestro Bartolomeo:) Michalovy piruety jsou skvostné...a konečně nám pomohly objasnit otázku, co nosí skoti pod kiltem:)))(Moc se omlouvám, ale tohle jsem si nemohla odpustit. Ano, trochu se za to stydím, ale v tu chvíli mi to přišlo jako docela vtipná situace..odpusťte, jsem jen slabá žena:)))
Sliby se mají plnit nejen o Vánocích, a já slibila sestře Bartolomee, že napíšu co nejdřív...ale čas je příliš pozdní a já se bojím, že bych mohla začít psát ještě větší podivnosti:)
Proto všem vám přeji krásnou dobrou noc, protančené sny a slunečnou realitu všedního dne:)
A ve čtvrtek na viděnou:)))